Pohotovostní rezerva v domácím rozpočtu šetří čas i peníze

Ilustrační fotografie

Pohotovostní rezerva je důležitá pro dlouhodobě zdravé finance. Jde o bezpečnostní polštář, který by měl být součástí každé domácnosti. Proč je tak důležitá, jak velká by měla být, jak si ji vytvořit a kde ji ideálně spravovat, přibližuje finanční poradce Partners Lukáš Urbánek.

Vydáno: 3. 11. 2022

Každou domácnost může překvapit mimořádný výdaj, pro který je potřeba najít zdroje. Může jít o opravu auta, nutnou výměnu domácího spotřebiče, vysoký nedoplatek za energie nebo nečekaný výpadek příjmu.

Mít vlastní rezervu je dlouhodobě nejlevnější řešení. Nemusíme předčasně ukončovat jiné spořící a investiční programy v portfoliu. U stavebního a penzijního spoření nepřijdeme o státní příspěvek. Akciové portfolio nemusíme prodávat při poklesu na finančních trzích.

Pokud rezerva není, nezbývá než si půjčit. Jakákoliv půjčka znamená úrok (nebo riziko úroku u „bezúročné půjčky“) a to jsou náklady navíc, které zbytečně zatěžují domácí rozpočet. Nespornou výhodou rezervy je bezesporu i získaný čas.

Správná výše rezervy

Ideální výše rezervy by měla činit 3 – 6násobek měsíčních výdajů domácnosti. Toto univerzální pravidlo je možné použít pro většinu rozpočtů. Každá domácnost má výdaje nastavené podle svých příjmů. Domácnosti s vyššími příjmy budou potřebovat vyšší rezervu a naopak.

Pro rodiny s malými dětmi a hypotékou raději volíme vždy rezervu odpovídající spíše šestinásobku měsíčních výdajů. Domácnostem, kde není tolik závazků, bude stačit rezerva menší.

Jak si rezervu vytvořit

Vytvoření pohotovostní rezervy není mnohdy vůbec jednoduchá věc a někdy je to běh na dlouhou trať. Pokud se vám nedaří rezervu vytvořit, věřte, že nejste jediní. Nejdůležitější je se rozhodnout, zda chceme rezervu mít. Pak je to již jenom o strategii spoření, dobrém plánování a disciplíně. Důležité je začít.

Pohotovostní rezervu je vhodné si tvořit průběžně odkládáním částky odpovídající 10 % z příjmu. Pokud je to příliš, začněte klidně s menší částkou. Je docela možné, že než si takovou rezervu vytvoříte, překvapí vás nějaký nečekaný výdaj. Ale i malá rezerva je lepší než žádná. 

Kde si pohotovostní rezervu tvořit

Hlavním znakem pohotovostní rezervy je to, že nevíme, kdy budeme peníze potřebovat. Je proto velmi důležité myslet na likviditu (dostupnost). Rovnou tedy zapomeňme na nové stavební spoření, dlouhé termínované vklady atp.

Jako vhodný nástroj lze použít spořící účet, termínovaný vklad s krátkou výpovědní lhůtou nebo fondy peněžního trhu. Každá z variant má své pro a proti a ideálního řešení dosáhneme pravděpodobně kombinací spořícího účtu a podílových fondů. Termínované vklady jsou zpravidla svými parametry méně výhodné.

Spořicí účty

Spořicí účty se nabízejí jako nejdostupnější varianta. Neslouží primárně pro platební styk, proto k nim nemáme platební kartu a mají nejrůznější drobná omezení, ale jejich hlavní výhodou je vyšší úroková sazba.

Ta je vyhlašovaná a kdykoliv se může změnit. Samotná sazba je ovlivněna základní úrokovou sazbou vyhlašovanou ČNB i obchodní strategií banky. Zpravidla banky zhodnocují peníze lepším úrokem jenom do určité výše zůstatku.

Úroky ze spořícího účtu podléhají dani ve výši 15 %. Pokud nám banka nabízí úrok na spořícím účtu 4,5 % p.a., dostaneme do své kapsy pouze 3,8 %. Z pohledu bezpečnosti je to tak, že vklady jsou pojištěny do výše cca 2,5 mil. Kč.

Spořicí účty by měly být zařazeny do portfolia každé domácnosti, ale v rozumné míře – maximálně do 50 % z výše pohotovostní rezervy.

Podílové fondy peněžního trhu

Podílový fond investuje do cenných papírů, konkrétně nakupuje pokladniční poukázky a dluhopisy s krátkou splatností. Většinou státní dluhopisy, které jsou považovány za nejméně rizikovou investici.

Výhodou tohoto řešení je, že nabízí férový a transparentní výnos za jakékoliv situace. Investoři mají jistotu v tom, že dostanou výnos odpovídající současné situaci na trhu. Dlouhodobě dosahují tyto typy investic vyšších výnosů než spořící účty.

Podílové fondy nemají žádné limity pro objem investice, resp. není omezená horní hranice. Minimální investice je nejčastěji 10 000 Kč, ale může to být i méně.

Z pohledu daní je to trochu složitější. Jako u všech investic platí daňový test, který říká, že pokud nevybereme v průběhu roku více než 100 000 Kč, nebo vybereme peníze v jakékoliv výši později než po 3 letech, výnos danit nemusíme. V opačném případě činí daň 15 %, musíme ovšem podat daňové přiznání.

Nevýhodou tohoto řešení může být nízká volatilita (propady v řádu desetin procenta), tudíž nemusí být hodnota investice vždy rovna alespoň výši vkladu. Dalším omezením je likvidita 15 dnů. Je nutné počítat s tím, že peníze není možné získat do druhého dne. Posledním parametrem, který by měl investor sledovat, jsou poplatky spojené s investicí.

Podílové fondy peněžního trhu by měly být v rozumné míře zařazeny do portfolia každé domácnosti. Případně lze tento nástroj použít pro plánované výdaje v horizontu 1-2 roky.

Zdroj: iDnes.cz